Jak přežít spolupráci

Je spolupráce radost, nutnost nebo noční můra? Jak získat spoluprací synergické efekty, které dělají úspěšné úspěšnými?

Dnes je už opravdu velmi málo pracovních pozic, kde byste mohli úspěšně fungovat sami. Spoléhat se jen na vlastní znalosti a dovednosti není ve většině případů ani reálné ani efektivní. Pro většinu z nás je spolupráce s ostatními i mnohem zábavnější. Občas je to ale zase spolupráce s ostatními, proč se nám ráno nechce ani vstávat z postele.

Řada firem v Čechách má stále funkční organizační strukturu. Na marketingu se dělá marketing a obchod si zase dělá sales. Cíle a úhel pohledu jsou pak odlišné a v každodenní práci na sebe narážejí. Firma má sice firemní cíle a hodnoty, ale i tak dojde na klasické české přísloví: Bližší košile než kabát.

Přesně v takové situaci jsme začali spolupracovat s jedním z našich klientů. Zadání bylo jednoduché: Najděte mi šikovnou asistentku pro marketingové a obchodní oddělení. Při bližší diskusi jsme zjistili, že na této pozici se za poslední 2 roky vystřídaly 4 ženy a další 3 měsíce byla pozice neobsazená. Místo okamžitého hledání nových kandidátek jsme spustili aktivitu zcela nelogickou – hledání minulých asistentek – těch, které z pozice v posledních 2 letech odešly. Všechny byly příjemné a diskusi o minulé zkušenosti se žádná z nich nebránila. Výsledek byl jednoduchý: rivalita mezi obchodním a marketingovým týmem se odráží z obou stran právě na tuto asistentskou pozici. Z obou stran jsou vysoké nároky, oba týmy jdou proti sobě a asistentka si pak připadala jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Vrcholem pak byly neustálé výměny dlouhých e-mailů v kopii na celý management firmy na téma, kdo za to může.

Novou asistentku jsme našli, ale v zápětí  jsme připravili workshop na spolupráci obchodního a marketingového týmu. Úvodní schůzky s oběma týmy byly celkem uvolněné. Jakmile ale nastal den společného workshopu, nálada byla na bodu mrazu. Oni přece mají tolik práce a nemají vůbec čas se tady bavit o triviálních věcech. Ještě že na obou odděleních jsou tak soutěživé osobnosti. Hned v první části workshopu se nechaly vyprovokovat k aktivitě a pak už se rozproudila diskuse. I bez sdílené asistentky bylo vidět, že konfliktních bodů vzájemné spolupráce bylo opravdu hodně.

Flipcharty se velmi rychle plnily poznámkami. Podařilo se nám zmapovat společné procesy a dojít k dohodě v řadě konfliktních bodů.  Došlo k vyjasnění porozumění cílů obou oddělení a jejich vzájemné role. Bylo vidět, že téma je pro všechny zajímavé.

Další den workshopu jsme věnovali vzájemným osobním vztahům mezi týmy. Vytvořili jsme prostor pro vzájemnou zpětnou vazbu (peers feedback).  Použili jsme jednoduchou metodiku Continue, Stop, Start (co dělá dotyčný dobře a má v tom pokračovat, co má přestat dělat a co má začít dělat). I zde bylo vidět, jak málo kdy si najdeme čas, abychom kolegům řekli, čeho si na nich vážíme a co nám vadí. S formulováním toho, co změnit, jsme účastníkům nabídli pomocnou ruku, aby byla zpětná vazba správně pochopena. Cílem bylo motivovat ke vzájemné spolupráci, nikoli naštvat a odradit.

Závěr workshopu byl pro facilitátory velmi příjemný. Účastníci byli spokojení, odnášeli si konkrétní výsledky a nálada byla výrazně lepší. Tím to ale celé nekončí, protože zítra začne „každodenní práce“ a teprve časem se ukáže, zda výsledky byly uplatněny v praxi a podařilo se je udržet.

Každopádně dobrá zpráva na závěr pro všechny, co si dají tu práci a věnují těmto aktivitám čas: Vztahy s kolegy mají výrazný vliv na spokojenost zaměstnanců v práci a na jejich ochotu angažovat se ve prospěch firmy. Možná by se ten čas na takové aktivity měl přece jen někde najít.

Autor: Lenka Macková